Naši domácnost bez čtyřnohých kamarádů si nedovedeme představit. Jako první ji rozšířil v r. 1994 americký kokršpaněl Deny. K tomu o dva roky později přibyl, westík Archi.  

     První zástupce kočičího plemene nenechal na sebe dlouho čekat, byl jim Matýsek - britský modrý kocourek. Svoji přítulnost nedával Matýsek moc najevo, byly dny, kdy jsem  kocoura v našem bytě ani nepotkala, a tak jsem mazlivého kočičího přítele hledala v jiné rase. Tentokrát jsem pro změnu zkusila plemeno dlouhosrsté - perského kocourka Hanýska z chovatelské stanice Leocat *CZ z Orlové. Tento nový mazlík si ihned získal přízeň celé naší domácnosti. Musím konstatovat, že všichni naši čtyřnozí obyvatelé se snášeli od počátku zcela bez problémů. A tak kdyby pořekadlo "mají se rádi jako kočka a pes" znamenalo, že se mají rádi, nemohu než souhlasit.

      Doba plynula a přišel rok 2000 a moje návštěva MVK v Ostravě. Tady jsem poprvé viděla na vlastní oči ragdolla. Do té doby jsem ho znala jen z obrázků. Učaroval mi zatím jen vzhledem. Trvalo ještě více jak dva roky, než jsem si svoji ragdollku Elen dovezla k nám domů.

 Jako druhý ragdoll přišel kocourek Barnabas z  chovatelské stanice de Borgione z nedalekého Vratimova. V roce 2005 naší chovatelskou stanici rozšířily dvě krásné kočičky, díky chovatelům Lence a Standovi Šormovým; Athena Dance of Light a Ragalong Keira z Kanady.